Důvodem selhávání komunikace jsou obvykle traumata a nedostatek životních kompetencí. Můžeme ale iniciovat změnu. Jít pomalu směrem k vnitřní proměně a tím i k vnější změně.
Každý se chová přesně tak, jak v dané chvíli potřebuje.
„Každý člověk má potřebu cítit se v bezpečí, bez bolesti, mít své jisté místo v blízkosti někoho, pro koho je důležitý, mít určitou míru pozornosti, blízkosti i svobody a sebevyjádření. A také smýšlet o sobě dobře,“ vysvětluje Iveta Havlová, lektorka metody somatic experiencing. „Už od dětství však začínáme zažívat pocity deprivace či zahlcení. Naše potřeby nejsou naplňovány, jak by měly. Na to zareaguje naše fyziologie i psychika a vytvoří obrany proti cítění této oblasti,“ dodává.
Jedním z nejdůležitějších témat ve vztazích a v komunikaci je rozdílná potřeba fyzické i psychické vzdálenosti dvou lidí. Ta se ale mění i s drobnou změnou situace.
Ze slov druhého člověka jednoduše nepoznáte, co vlastně potřebuje. Často to neví ani on sám. Jeho potřeby jsou navzájem v rozporu.
„Jedinou cestou je postupné odhalování, jaká potřeba u vás i u partnera dominuje V TOMTO OKAMŽIKU a hledání řešení, pro danou chvíli. Tomu se říká VYTVÁŘENÍ KAŽDODENNÍ DYNAMICKÉ ROVNOVÁHY. Oba partneři si musí uvědomit, že bez obrovské míry pozornosti, transparentnosti, komunikace a hledání kreativních řešení budeme ZÁKONITĚ ve vztahu velmi neuspokojení,“ zdůrazňuje Havlová. „Pokud se přistihnete, že obviňujete druhého či sebe, okamžitě zastavte a řekněte si: Tohle zničilo naši rodinu na několik generací. Nikdo nemůže v dané chvíli jednat, myslet nebo konat jinak, než v dané chvílí jedná. Jsme v oblasti zanedbaných a špatně komunikovaných potřeb. Odpočinu si a zkusím o těch potřebách něco zjistit.“
Např. často muži-partneři nechtějí mluvit o problémech. Pokud on na to nemá ve své mysli mapu a kapacitu, tak ho k tomu nemohu nutit. Rodině to ale může vadit. Co s tím?
Je ideální, když se okolí dokáže smířit s tím, že tento muž na „mluvení o problémech“ nemá schopnost, nenutit jej do toho, ale pracovat sám se sebou. Abychom i bez spolupráce druhého člověka dokázali uspokojit své potřeby a být v pohodě.
My nemůžeme druhým lidem vzít jejich závislosti, zlozvyky, návyky, koníčky… My jim nechceme nic brát, protože by mohli přejít do traumatu, zoufalství či nepohody.
Je na nás se emočně zregulovat tak, aby nás ostatní tolik neovlivňovali, nevyváděli nás z naší pohody a nezraňovali nás. Naučit se jiným metodám komunikace – tedy mimo jiné být v klidu i v konfrontačních diskuzích.
Je v tom i empatie – mám být autentický, dávat si hranice, umět říkat „ne“, ale pokud jsme to doposud nedělali, je třeba opatrně, aby se naše vztahy zlepšovaly. I zralá komunikace by měla nastávat pomalu. Druhá strana nesmí mít pocit manipulace, výčitek, obviňování apod.
Je také nutné absolvovat emočně nabité rozhovory přes den a nikdy ne večer, kdy už na to není kapacita. Také nikdy nerozebírat příliš mnoho témat. Je dobré užívat si komunikaci bez zahlcení. Proto si můžeme dopředu rozhovor natrénovat. Vzít si partnerovu fotku, posadit se a mluvit s fotkou. Uvědomit si, zda jsem schopen komunikovat v klidu, ujasnit si, co vlastně chci a i si představit, jak bude druhá strana reagovat a jak já mohu přispět k tomu, aby rozhovor probíhal v pohodě.
Pokud jsme doposud komunikovali s partnerem obtížně, je třeba to změnit. Změnit způsob, obsah, styl…. Vložit tam nové věty, humor, jít na to jinak.
Řekneme třeba: „Začala jsem si na sobě všímat, že potřebuji věci hodně řešit. Že mě uklidňuje, když o věcech mluvím i několikrát, že mi to pomáhá. Ráda bych to dělala s tebou, protože nikdo jiný mi k tomu nepasuje. Vím, že je to těžké, aby se chlap věnoval mé zálibě v povídání. Je to moje téma. Nevím, co s tím. Přemýšlím, proč by sis se mnou měl o tom, co se mi nelíbí, povídat, tak vlastně nevím. Asi by se mi líbilo, kdybys to dělal, protože mě máš rád. Ale raději bys asi koukal na televizi a tak nevím, co s tím. Dnes to raději už víc probírat nebudu, asi nic neříkej, nebo mě to naštve, ale to je můj problém, proto raději ti jen napíšu v pár větách, ať to není tak náročné pro tebe….“
Netlačit, nevydírat, nebýt hrrrr. Umět se zpomalit.
Je dobré si uvědomit, že pokud máme nějaké potřeby, které neuspokojujeme, tak naše nervová soustava významně trpí. Proto stále hledáme možnosti a způsoby, jak se o sebe postarat.
Základem je vědět, co je naše potřeba. Např. „Chci, aby manžel umýval nádobí“ ve skutečnosti může znamenat „Chci mít víc času pro sebe“, nebo to znamená „Chci mít pocit větší sounáležitosti“, což se dá vyřešit i jinak. Když přijdeme pouze s požadavkem, můžeme zabetonovat řešení. Když přijdeme s potřebou, můžeme hledat cesty.
Pokud např. nějaká žena nesnáší hluk, nebo nepořádek, snadno může zbytek rodiny tyranizovat, přitom ona bude mít pocit, že je to naopak rodina, kdo jí ubližuje. Je to pak na ní, aby našla své zdroje pro klid a dosycení, ale také aby dokázala odejít ve chvíli, kdy je toho již na ni příliš.
Když muž nechce doma pomáhat, a žena to již nezvládá, může navrhnout: „Toto již nezvládám, je to na mne příliš, proto si objednáme úklid od firmy.“
Zdůraznit, že i když nám něco na partnerovi vadí, máme ho rádi, jen nám něco vadí a hledáme řešení, hledáme cestu. Skrze to, co nám vadí, můžeme zjistit více o sami sobě a růst.
Někdy víme, co nám vadí, ale nevíme, co chceme. Tady je vhodná otázka „Co chci, místo toho, co nechci?“ Často druhý chce stejně jako my úctu, lásku, blízkost apod. Jen máme každý jiná emoční zranění. Proto je fajn zjistit nejen, co chceme my, ale také co chce ten druhý.
Informace, partnery, věci – vše si vybíráme podle svých emocí.
Když má partner jiné koníčky a zájmy, určitě mu je nezazlívám, udržuji si svoje koníčky a zájmy a do toho musíme mít ještě společné koníčky a zájmy, abychom se sobě nevzdalovali. Říct třeba „Když dlouho spolu nic neděláme a netrávíme spolu více času, tak pak se cítím osamocená. Jak to vnímáš ty?“
Učíme se nebrát jako danost to, jak se momentálně cítím. Teď něco cítím, ale za chvíli to bude něco jiného. Dnes je mi mizerně, ale zítra mi třeba bude skvěle. Snažit se věci dostávat z podvědomí do vědomí, tedy uvědomovat si, co nám přesně vadí a co by nám pomohlo, aby nám to již nevadilo.
Ideálně máme svou „kotvu“ (talisman, obrázek, bod na těle, plyšáka, kamínek z dovolené...), kterou používáme vždy, když se chceme emočně vyladit, zlepšit si náladu, dostat se do klidu. Mít své zdroje.
Sepsat si, co pomáhá. A také kdykoliv nám něco vadí, napsat si to. Říct si: „Něco ve mně, mi stále způsobuje….“, zvědomit si, co to je. Sebekultivovat se.
Netlačit na sebe dopředu, ale uvědomovat si i hloubku, zastavit se, jít do hloubky, být poctivý, nespěchat za dalšími cíli. Nemít přílišná očekávání. Od sebe ani od ostatních.
Mohou být situace, kdy i v ideálních podmínkách a rodinách, se něco nepodaří, že si nerozumíme apod. Pak je dobré odkrýt karty, říct na rovinu „Dnes se necítím ok, dnes budu raději mimo“ apod. Nikoho neosočovat. Čím víc budu v pohodě já, tím víc se vyladí i okolí.
Na konzultaci, osobní diagnostiku a poradenství se můžete objednat prostřednictvím kontaktního formuláře, nebo emailem tradicniterapie@gmail.com, případně telefonicky 608770506.
Vše o nabízených službách (TČM diagnostika, fytoterapie, dietetika, akupresura, masáže tuina, shiatsu, guasha NLP koučink, kosmetika atd.) se dočtete na https://www.tradicni-terapie.cz/services-2
Upozornění: Informace uvedené na tomto webu www.tradicni-terapie.cz jsou pouze informativní a nejsou určeny k nahrazení rad od kvalifikovaného lékaře.
Comments