Všechno zlé je pro něco dobré, říkává se. A bývá to pravda. Někdy je velmi těžké najít na složitém období něco dobrého. Zjistit, co nám dalo prožité utrpení. Je ale skvělé zkoušet to hledat a téměř euforické to najít. Krize nám pomáhají zjistit, kdo jsme a co chceme. A vědět, kdo jsem a co chci, je základ spokojeného života.
Důležité je se zastavit. Ptáče, které nechtěně vletí do místnosti, často zmateně létá tam a zpět a naráží do stěn. Až když se zastaví a rozhlédne, může vidět pootevřené okno ke svobodě.
Často nás zastaví i drobnosti – esoterici říkají „znamení“. Třeba uvidíte letět černého čápa a řeknete si, že to je jistě nějaké znamení a chvíli přemýšlíte, co by to mohlo být za znamení.
Ve skutečnosti čáp není žádné znamení. Ve skutečnosti vás přiměl se zastavit a vnímat přítomnost. Cokoli, co vás přiměje být v přítomném okamžiku, je dobré. Můžete si u počítače náhle uvědomit, že sedíte shrbení a špatně dýcháte. I to je skvělá možnost, jak se vracet k sobě.
Partnerská krize trápí oba partnery, ale obvykle si to nejprve připouští jen jeden. „Těžká krize není to, že jsme před týdnem přišli na nevěru. Je to hodně úmorný, náročný, těžký a dlouhodobý stav plný potlačených emocí. Otevřít to všechno, chvíli to nechat prodýchat, prožít veškerou bolest a překvapení, co všechno se schovává pod povrchem, to je těžké hlubinné setkání,“ říká vztahový psycholog a párový terapeut Pavel Rataj.
Taková situace začíná být zvratitelná právě ve chvíli, kdy si oba připustí, že se trápí. Je důležité ptát se sám sebe, jak se cítím a jak vnímám. A sdělit to. Teprve, když si partneři začnou říkat o svých pocitech, mohou se proměnit a mohou proměnit i vztah. Často v tu chvíli partneři zjišťují, že o mnohém neměli ani tušení a spoustu věcí pak i chápou. Konečně mohou uvolnit sevření, otevřít se a hledat cestu.
Málokdo nám přinese tolik poznatků, postřehů a inspirací k našemu růstu jako náš partner. „Ale pouhý seberozvoj jednoho z partnerů nemůže navodit velké změny ve vztahu. Často spíše sleduji, že pokud jeden roste příliš, tak to druhého ohrožuje a jeho ochota je ještě menší,“ uvádí psycholog.
„Když se s partnerem odcizíme, veškerou energii spotřebováváme na to, co se děje nám samotným. Čím více jsme v pocitu ohrožení, tím silněji se spouští obranné mechanismy a citlivá vztahovost se ztrácí. Čím více jsme v oddálení či odcizení, tím více ztrácíme empatii a schopnost aktivně naslouchat svému protějšku. A naše chování bývá často neadekvátní tomu, co se děje uvnitř. Cítíme se frustrovaní, smutní, nedocenění, neslyšení a nevnímaní. Ale my sami s partnerem nemluvíme. Nebo na něj křičíme a vyčítáme. Spirála úpadku roztáčí svou dynamiku,“ vysvětluje Pavel Rataj.
Zřejmě každý ví, že základem spokojeného vztahu je vnitřní všímavost, napojení na sebe samého i na partnera. Zastavit se a vnímat.
Pokud už dojde ke konfliktu, je třeba ho umět ukončit, zpracovat a jít dál. Neprodlužovat dusno, prolomit mlčení, chovat se dospěle. Bohužel mnoho dospělých se chová jako nerozumné dítě – urážejí se, trucují, vztekají se, lžou, podvádí, intrikují, dělají naschvály, stále něco chtějí, něčeho se dožadují….
Jestliže partner není dostatečně vyvinutý, nedokáže ani plně naslouchat. Ale bez naslouchání nefungují žádné vztahy.
„Pokud neumíme naslouchat, můžeme komunikovat, jak chceme, ale je to průšvih. Můj svět je můj svět, ale není to my. Ten druhý má svůj svět, svá očekávání a prožitky. Pokud se nenaučíme mezi těmito světy pendlovat, každá komunikace skončí konfliktem, nepochopením, prázdnotou, pocitem ohrožení nebo pocitem, že ten druhý mi něco vyčítá. Pokud se nenaučím unést těžké emoce, nemůžu unést ani to, že můj partner mluví o svých zklamáních, a vezmu to jako výčitku. Mluvení je nástroj, ale pod ním potřebujeme mít základní kameny: práci s emocemi a práci se vzájemnou odlišností,“ domnívá se Pavel Rataj.
Za rozpadem vztahu často vůbec není to, že by se partneři k sobě nehodili, ale individuální neschopnost (či nemožnost) dát najevo svůj vztek, lítost, smutek. Je tam velký strach s tím jít ven. Pak se partneři necítí spolu dobře, netěší se na sebe, nechtějí spolu trávit volný čas. Přitom by to mělo být naopak.
Láska přeci znamená bezpodmínečné přijetí. Mít rád se vším všudy. Jakmile je tam strach, není tam láska. Ale před strachem se nedá utéct. Jsou lidé, kteří nesnáší hádky, nechtějí nic řešit. Tímto způsobem ale zabíjí emoce své i partnera. Je to naopak. Emoce musí ven. Abyste se s partnerem cítili dobře, nemůžete se bát projevit. Ptejte se sebe navzájem: Co máš rád? Co tě baví? A co naopak ti vadí? Jaká je podle tebe ideální dovolená? Na co rád vzpomínáš?
A když vám partner odpovídá, vnímejte ho. Vnímejte ho tak, že si jeho odpovědi zapamatujete navždy. Vnímání je cesta ke spokojenému vztahu.
A když si partner nechce povídat? Nevadí. Vnímejte ho i tak. A zkuste prorazit stagnující energii jakýmkoli společným (adrenalinovým) zážitkem…
Více o vztazích a jejich nápravě se dočtete v knížce „Mějte pohádkový život“.
Další rady, tipy a zajímavosti najdete v kategorii „Články“.
Jsme rádi, že vás naše články inspirují, ale prosíme, nekopírujte je. Děkujeme.
Ráda Vám doporučím konkrétní byliny a jídelníček přímo pro Vás. Každý člověk je jedinečný a je třeba ke každému přistupovat individuálně.
Vše o nabízených službách a cenách se dočtete zde. .Kontaktovat mne můžete prostřednictvím emailu – tradicniterapie@gmail.com
Upozornění: Informace uvedené na tomto webu www.tradicni-terapie.cz jsou pouze informativní a nejsou určeny k nahrazení rad od kvalifikovaného lékaře.
Comments