Jakmile vám sport přináší příliš trápení a velkou zátěž, organismus sahá do rezerv a extrémně se vyčerpává. Příliš mnoho fyzické zátěže pak nevede ani k radosti, ani k hubnutí a dokonce ani ke zlepšení zdraví. I tady platí – naslouchat svému tělu a srdci je základ. Jak správně sportovat a co všechno nám sport přináší si přečtěte zde.
Možná vás inspiruje, jak se na sport dívá duchovní učitel OSHO:
SVÍTÁNÍ – Běhání, jogging a plavání
To je celé umění meditace: jak být ponořený do činnosti, jak zanechat myšlení a jak proměnit energii myšlení v bdělost.
JE přirozené a snadné udržet se v bdělém stavu, když se pohybujete. Když jen klidně sedíte, je přirozené usnout. Když ležíte v posteli, je těžké zůstat bdělý, protože celá situace způsobí, že snadněji usnete. Ale v přirozeném pohybu nemůžete usnout, fungujete bděleji. Jediný problém je v tom, že pohyb se může stát mechanický.
Naučte se spojit své tělo, mysl a duši. Najděte si způsob, jak fungovat jako celek. Mnohokrát se to stává běžcům. Nemusíte považovat běh za meditaci, ale běžci pocítili úžasné meditační zážitky. Překvapilo je to, protože to nečekali – kdo by si myslel, že běžec zažije Boha? Ale stalo se to. A dnes se běh stává víc a víc novou meditační technikou. Může se to při běhu stát. Pokud jste někdy běhali, pokud jste rádi běhali brzy ráno, když je vzduch čerstvý a svěží a celý svět se probouzí ze spánku – běžíte a vaše tělo nádherně pracuje, vzduch je čerstvý, svět je znovuzrozený z temnoty noci, cítíte se svěží… a najednou přijde chvíle, kdy běžec zmizí a je tady jen běh. Tělo, mysl a duše začnou pracovat spolu a najednou se spustí vnitřní orgasmus.
Běžci někdy náhodou prožívají čtvrtý stav, turíja, i když si toho nevšimnou – myslí si, že mají takovou radost jen z běhu: den je nádherný, tělo je zdravé a svět je krásný, to vše dohromady vytváří určitou náladu. Nezaregistrují to – ale jestli si toho všimnou, pak podle mého vlastního pozorování se běžec dostane snadněji do meditace, než kdokoli jiný. Jogging může být velice užitečný, i plavání může být velice užitečné. Všechny tyto věci lze změnit v meditaci.
Zahoďte zastaralé názory na meditaci, že meditace je jen sezení pod stromem v jógové poloze. To je jen jeden ze způsobů, který může být pro někoho vhodný, ale není pro všechny. Pro malé dítě to není meditace, ale trápení. Pro mladého muže, který je živý a rozechvělý je to potlačování, nikoli meditace.
Začněte běhat ráno po cestě. Začněte s půl mílí, pak přejděte na jednu míli a postupně přejděte na nejméně tři míle. Při běhu používejte celé tělo. Neběhejte, jako kdybyste byli ve svěrací kazajce. Běhejte jako malé děti, používejte celé tělo, ruce a chodidla. Dýchejte zhluboka a z pupku. Pak si sedněte pod strom, odpočiňte si a vydýchejte se, nechejte k sobě přijít osvěžující vánek; prožívejte klid. Velmi vám to pomůže.
Někdy se jen postavte bosýma nohama na zem a prociťujte chlad, měkkost, teplo. Cokoli vám v té chvíli země dává, prociťujte to a nechte to vámi probíhat. Nechte svou energii vejít do země. Buďte spojeni se zemí.
Jste-li spojeni se zemí, jste spojeni se životem. Jste-li spojeni se zemí, stanete se velmi citliví a soustředění – což právě potřebujete.
Nikdy se nestaňte odborníkem na běhání. Zůstaňte amatérem, ať si udržíte bdělost. Jestli někdy pocítíte, že se běhání zautomatizovalo, přerušte jej; zkuste plavání. Když se i to zautomatizuje, zkuste tanec. Pamatujte vždy, že pohyb je jen situace, vytvářející bdělost. Pokud vytváří bdělost, je dobrý. Jestliže přestane vytvářet bdělost, není k ničemu. Přejděte k jinému pohybu, při kterém budete opět bdělí. Nikdy nedovolte žádné činnosti, aby se zautomatizovala.
(OSHO – Oranžová kniha – Meditační techniky).
Podobně se na sport dívá i další duchovní guru Sri Chinmoy:
Sport ukrývá tajemství. Může se stát branou k našemu netušenému vnitřnímu potenciálu. Meditace je dobrodružná cesta k našemu neomezenému zdroji. Se soustředěnou myslí, vyrovnanými emocemi a správným postojem se intenzita, proud a radost, které zažíváme ve sportu, mohou stát meditací.
Ačkoli dnešní vrcholoví sportovci možná již dosáhli současných fyzických hranic lidského těla, duchovní bohatství ukryté hlouběji uvnitř zůstává dosud nedotčené a nevyužité.
Věřte mi, radost,
která přichází z překonávání vlastních hranic, je ten nejneuvěřitelnější pocit na světě. Probuzení „vnitřního sportovce“ uvnitř nás nám v životě otvírá nové obzory. V srdci činu se nachází ticho meditace. V srdci meditace se nachází dynamika činu.
Ve sportu potřebujeme energii, sílu a dynamiku. Když meditujeme, mysl se stává klidnou a tichou. Máme-li uvnitř sebe mír, získáme ze svého vnitřního života nesmírnou sílu. To znamená, že pokud zažiji okamžik míru a klidu, dokonce i jen na jedinou vteřinu, tento mír ke mně při sportu přijde jako pevná síla, ať už budu běhat, skákat nebo házet. Tato síla je téměř nezdolná, zatímco jsme-li neklidní, takovou sílu nemáme.
Jedině když máme ve vnitřním životě sílu lva, můžeme být ve vnějším životě plni míru. Lev je velmi klidný. Jeho silou je mír, který má. Má jistotu. Meditace nám dává vnitřní sílu. Jakmile máme vnitřní sílu, dozajista budeme ve vnějším životě úspěšní.
Většina lidí existenci vnitřního života popírá. Mají pocit, že dokud mohou žít na zemi, vnitřní život není důležitý. Na druhou stranu jsou i tací, kteří jsou přesvědčeni, že nepotřebujeme vnější život. Říká se, že indičtí učitelé nepřijímají společnost jako takovou. Nezajímají se prý o svět, ale jen o svůj duchovní život, s oblibou žijí v himálajských jeskyních, praktikují odříkání a tak dále. Je pro ně víc než dostačující, když se jim podaří dosáhnout vlastního poznání. Avšak filozofie, kterou jsem se naučil z hloubi svého nitra, je jiná. Moje filozofie říká, že musíme být ve světě a musíme být pro svět. Cítím, že musíme udržovat tělo zdravé a v dobré kondici.
Ve starodávné tradici védských dob a v časech Mahábháraty lidé cvičili lukostřelbu a další disciplíny, byli fyzicky silní. Potom však nadešla éra lidí se sklonem k nečinnosti, a ti duchovnost od těla, vitálna a mysli úplně oddělili. Vytvořili mezi nimi velikou propast a říkali: „Když jste duchovní, nemůžete dělat fyzické věci, a když jste fyzicky aktivní, nemůžete se modlit a meditovat.“ My ale říkáme: „Ne, duchovnost může být ve fyzickém a fyzické může být v duchovním.“
Rád bych řekl, že bychom měli dosáhnout spojení indického ducha, který je klidný, tichý a pokojný, se západním duchem, který je dynamický. Musíme je považovat za jedno. Hmota je pýchou Západu. Duch je pýchou Východu. Ani jeden z nich nedokáže získat úplné uspokojení, neboť první si neuvědomuje možnosti ducha a druhý si neuvědomuje nevyvratitelnost hmoty. Dokud se hmota a duch nespojí v jedinou skutečnost, nemůžeme dosáhnout trvalého štěstí.
Jsme na zemi, ve fyzickém těle, a světlo, které přijímáme z meditace, musíme projevit prostřednictvím fyzického. Nesmíme vědomí těla zanedbávat. Vyšší poselství získaná z meditace potřebují nástroj pro své projevení, a tímto nástrojem je tělo.
Duchovní člověk musí přikládat tělu i duši stejný význam. Bude-li věnovat pozornost pouze tělu, bude-li fyzicky silný, ale duchovně velmi slabý, potom nezíská mír mysli a nebude vnitřně šťastný. Pokud někdo nebude vůbec cvičit a hýbat se, tělo zůstane neosvícené, letargické a stane se pro hledajícího skutečnou překážkou. Nebude-li fyzické vědomí aspirovat, zůstane oddělené od duše. Tehdy bezesporu nebudete nikdy schopni dosáhnout dokonalosti. Dobrá fyzická kondice a duchovnost musí jít proto bok po boku. Je to stejné jako mít dvě nohy. S jednou nohou nemohu chodit – abych dosáhl cíle, potřebuji obě nohy.
Tělo je jako chrám a duše či vnitřní skutečnost je jako oltář v tomto chrámu. Když v chrámu není oltář, nemůžeme chrám ocenit. Na druhou stranu, pokud chrám neudržujeme v dobrém stavu, jak se potom můžeme náležitě starat o oltář? Musíme tělo udržovat v dobré kondici, a k tomu nám velmi pomáhá běhání. Budeme-li v dobré fyzické kondici, budeme mít větší inspiraci brzy ráno vstát a meditovat. Je pravda, že inspirace k meditaci přichází zevnitř, ale pokud nás nebude bolet břicho nebo hlava či něco jiného, bude pro nás mnohem jednodušší vstát a modlit se a meditovat. Takto vnější život pomáhá vnitřnímu životu. Stejně tak platí, že pokud mám inspiraci vstát brzy a meditovat, pak také dokážu jít ven a běhat. Tady vidíme, jak vnitřní život pomáhá vnějšímu životu.
Text je citací z knihy od Osha. Vhodné sportovní aktivity jsou pro každého jiné. Tradiční medicína doporučuje především procházky a cvičení qi-gong nebo tai-ji. V konečném důsledku není podstatné, co cvičíte, ale jak se při tom cítíte.
Další rady, tipy a doporučení najdete v kategorii „Články„.
Každý člověk je jedinečný a je třeba ke každému přistupovat individuálně. Na osobní diagnostiku a poradenství se můžete objednat prostřednictvím kontaktního formuláře, nebo emailem tradicniterapie@gmail.com, nebo telefonicky 608770506. Vše o nabízených službách a cenách se dočtete zde. (TČM diagnostika, fytoterapie, dietetika, akupresura, tuina, shiatsu, neurolingvistické programování mozku NLP atd.)
Upozornění: Informace uvedené na tomto webu www.tradicni-terapie.cz jsou pouze informativní a nejsou určeny k nahrazení rad od kvalifikovaného lékaře. Cílem je seznámení se s tradičními metodami a možnostmi podpory zdraví, osvěta veřejně dostupných poznatků či odborných studií, nejde o propagaci konkrétních výrobků ani prodej doplňků stravy. Jen bylinná léčba a změna jídelníčku nemůže dle legislativních norem nahradit léčbu západní medicínou. Tradiční medicína je velmi úspěšná v případě dobře nastolené spolupráce. Někdy je léčba dlouhodobá, ale její pozitivní vliv pocítíte již po pár dnech či týdnech.